MÉ ÚVAHY
Zvíře – průvodce člověka
Zvířata mají nelehký úkol. Provázet lidi, pomáhat jim a ukazovat cestu do vlastního nitra.
Jdou životem s vlastnostmi svého druhu, a také těmi, které zobrazují člověka, kterého provází.
Mnoho lidí řeší potíže svých mazlíčků a ani je nenapadne, že příčina mohou být oni sami.
To neznamená, že se zvíře neléčí nebo se s ním nejde k veterináři, když je nemocné.
Je to výzva k zamyšlení, pokud taková situace nastane.
Co mi zvíře ukazuje? Co mohu sám u sebe změnit?
Ano, je to také výzva k opuštění vlastní komfortní zóny, a to chce odvahu.
Nicméně když člověk najde odvahu, může najít i zdraví pro sebe, a tím i pro svého zvířecího kamaráda.
Nejlepší přítel psa
Pes je nejvěrnější zvíře a člověka provází dlouhé věky. Ze psů většinou vnímám mnoho lidského. Opravdu se svému člověku podobají.. Ale.. Opravdu chceme, aby se nám plně přizpůsobovali?
Aby se přestali chovat jako psi? Aby ukazovali naše strachy, zlozvyky, závislosti, agresi, nejistoty?
Kde je hranice toho, kdy jsou lidskými kamarády a průvodci, a kdy už jsou jen živými hračkami?
Vnímám, že mnoho lidí své psy vlastně vůbec nechápe.
Přijde jim přirozené, že psi se člověku plně přizpůsobí a chápou je, ale naopak je to spíš vyjímka.
Lidé si při tom vůbec neuvědomují, že pes ví o svém člověku úplně všechno. I to, co člověk neví sám o sobě.
A přesto stále dokola psi lidem věří a odpouštějí. Neřeší, co člověk udělal nebo neudělal. Prostě ho dál provází a dávají mu další šanci pochopit, co ukazují.
Pes je člověku nejlepším přítelem. Jsou však lidé psům nejlepšími přáteli?
Individualita koček
Když se ve svých úvahách dívám do světa koček, vnímám v nich hlavně ty samostatné nezávislé osobnosti.
Individuality, které nesou hlavní inspiraci – buď sám sebou, za každou cenu.
Pokud existuje zvíře, které za život v lidské společnosti položí kdykoliv život svůj, jsou to právě kočky.
Kočky čistí negativitu všem lidem, u kterých cítí, že je to potřeba.
Když se člověku kočka tře o nohy, obchází ho dokola nebo mu vyskočí do klína, energeticky ho očišťuje od negativních energií.
Ze stejného důvodu člověku kočka přejde nebo přeběhne přes cestu.
A tady jsme u té kočičí individuality. Pokud je negativní energie tolik, že ji kočka nedokáže ze sebe vyčistit, jednoduše odejde z fyzického těla. Třeba při nehodě.
Zvířata obecně nelpí na své fyzické stránce. To je doména lidí.
Kůň a člověk
Záměrně v názvu uvádím toto pořadí.
Koně totiž vnímám, jako velmi silné energetické a duchovní průvodce člověka.
Kdo se již někdy ocitl v blízkosti koně, v poli jeho energie, mohl to pocítit.
V čistém, duchovním vnímání, se mi propojení koně a člověka zobrazuje jako kentaur.
Když kůň dovolí člověku, aby si na něj sedl – ano, takto to ve skutečnosti je, kůň to dovolí – v ten moment se propojí kořenová čakra člověka se srdeční čakrou koně.
Vznikne společné energetické pole, které člověka propojuje skrze koňské tělo se zemí.
A ten zásadní rozdíl je, že kůň je propojen se zemí ve čtyřech bodech, kdežto člověk bez koně jen ve dvou.
Takže jezdec na koni, má nejvyšší energetický bod ve své korunní čakře spojené se zdrojem a současně je skrze koňské tělo propojen se zemí ve čtyřech bodech.
To je energeticky velmi silné propojení a aby v něm energie mohla čistě proudit, musí být kůň i člověk propojeni i duševně.
To znamená v absolutním klidu, pochopení a souznění.
A proto tuto silnou energii zažije ve skutečnosti jen velmi málo jezdců.
Stát se „kentaurem“, v důvěře se propojit s koněm a být si vyrovnanými partnery při společné jízdě, je odměna.
Odměna za společné hledání vzájemné cesty a u člověka hlavně cesty sama k sobě.
Člověk může toto prožít, pokud dokáže ke koni přistoupit v plné přítomnosti, s respektem, v klidu, bez předsudků, plánů, s láskou k sobě i zvířeti.
Poslání psů
Životním posláním psů je nejen ukazovat lidem, co mohou pro své dobro změnit, ale také sundavat ze svého člověka negativní energii i nemoc. V krajním případě za něj položit život.
To znamená, že pokud člověk potlačuje své pocity nebo potřeby, což je příčina každé nemoci, pes umí tuto negativní energii vzít na sebe a onemocnět místo svého člověka.
Pochopení příčiny psího chování a potíží je pro změnu situace zásadní. Je pes nemocný? Pak je potřeba se ptát, co může člověk změnit sám u sebe.
Zvířecí terapie
Poslední dobou jsem si všimla velkého množství nabídek na terapii se zvířaty. Hlavně s koňmi.
Nemám na mysli klasickou hypoterapii nebo canisterapii se psy, na které jsou zvířata speciálně cvičena a pomáhají dominantně dotykem nebo pohybem.
Ve svých úvahách rozjímám nad „energetickými“ terapiemi, při kterých si lidé nechávají platit za přirozenou energetickou zvířecí pomoc.
Vnímám ze strany lidí velké duchovní nepochopení zvířecích průvodců a jejich přirozené pomoci.
Zvířata pomáhají hlavně lidem, které provází, z toho důvodu se jejich životy propojí – ať už na jakkoliv dlouho.
Nicméně podstatou jejich pomoci je dobrovolnost. Přistoupí k tomu, u koho vnímají, že pomoc potřebuje, a to dle svého čistého výběru, zcela dobrovolně.
Pokud přivede člověk ke svému zvířeti jednotlivce nebo skupinu lidí na naplánovanou, samozřejmě placenou, terapii, je to velké nepochopení zvířecího světa.
Mnoho koní, se kterými jsem se po takovýchto „terapiích“ setkala, mi tento akt ze strany lidí ukazovalo jako znásilnění nebo krájení za živa.
Spousta z nich mělo fyzické problémy, protože se sami nedokázali takto nabrané negativní energie zbavit.
Jde mi k tomu příklad – majitelé říkají, že svá zvířata milují, třeba jako své děti.
A své dítě byste za úplatu někomu půjčili, aby na něj odložil svou negativní energii?
Energetické pole
Tam, kde se propojují energie různých bytostí vznikají energetická pole. Některá jsou dočasná a některá trvalá.
Člověk se svým zvířetem také tvoří společné energetické pole. Toto pole ovlivňuje člověk svými myšlenkami a zvíře některé z nich zobrazuje.
V energetickém poli může být samozřejmě bytostí více, například rodiče, děti a všechna zvířata v domácnosti. Nebo pracovní kolektiv. Energie všech, kteří se v poli nacházejí se vzájemně ovlivňují. Je to forma energetické komunikace.
A to hlavní energetické pole tvoří, samozřejmě, všechny bytosti na této planetě.
Odcházení zvířat
Zvířata nelpí na svém fyzickém těle tak, jako lidé. Odložit fyzickou schránku a vstoupit do nové je pro ně zcela přirozené.
O to víc nechápou lidské lpění na fyzickém těle. Emoce spojené s odchodem často nejlepší a nejbližší bytosti jsou samozřejmě pochopitelné.
Ale truchlení a nepřijmutí odchodu třeba i po letech je lidské nepochopení koloběhu života a přirozenosti přírodních cyklů.
Čisté přijetí odchodu je ve vděčnosti, pochopení společně prožitých lekcí a poděkování zvířeti, jak splnilo své životní poslání v podobě provázení svých lidských parťáků.
V poděkování za bezpodmínečnou lásku, trpělivost a duchovní vedení až do samotného konce.
Protože s pochopením společné cesty přijde také úleva a vyčištění negativních emocí. A tím je uvolněn prostor na další životní kapitoly.